Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z březen, 2018

DANIEL SZABÓ: Petr Dvořák na Kavčích horách aneb Kdo je tady ředitel?

Obrázek
          Tento text vznikl ( v říjnu roku 2011) po volbě Petra Dvořáka do funkce generálního ředitel České televize. Po dvou letech (v roce 2013) jsem ho mírně upravil. Ani jsem nečekal, že bych se k němu, v roce 2018, vrátil. Vývoj kolem veřejnoprávní televizi mě přivedl k jeho opětovnému uveřejnění. Nestavím se na stranu hysterických obránců ČT, ani netoužím po privatizaci a kontrole ČT prostřednictvím NKÚ a lidu této země. Obojí je pošetilé a k smíchu. Snažím se o střízlivě kritický pohled na Českou televizi, ke které mám osobní i "citový" vztah.      Generální ředitel Petr Dvořák si "vydupal" v České televizi poměrně neotřesitelnou pozici spasitele. "Zatraktivnil" hlavní zpravodajskou relaci, udělal jakési personální přesuny, rozjel nový "dvojkanál" Déčko/ČTart a "přiblížil" ČT masovému divákovi. Je to opravdu úspěch a nenahradil kvalitu kvantitou?      Volba Petra Dvořáka do funkce generálního ředitele České televize je

DANIEL SZABÓ: Péče o duši aneb člověk - i to může znít hrdě / JAN PATOČKA / 1. 6. 1907 - 13. 3. 1977 /

Obrázek
Václav Bělohradský ve svém eseji Člověk - to už nezní hrdě ( http://www.novinky.cz/kultura/salon/268809-vaclav-belohradsky-clovek-to-uz-nezni-hrde.html?ref=boxD )  rozděluje společnost do čtyř kategorií: posthegemonická, postsekulární, postdemokratická a postauratická (ztráta posvátné aury). Ponechme teď stranou možnou polemikou s Bělohradského kategorizací a zaměřme se na určitou jednotlivost, kterou je péče o duši člověka v postmoderní době. V návaznosti na to, si můžeme položit otázku, jak v takové společnosti pečovat o duši. Východiskem nám mohou být určitá "doporučení" Jana Patočky z jeho spisů  Přirozený svět jako filosofický problém (1992), Péče o duši I.  (1996), Kacířské eseje o filosofii dějin  (1990) . Habilitační Patočkova práce  Přirozený svět jako filosofický problém  sice pochází z roku 1936, ale pokud se ji budeme snažit chápat v dnešních souvislostech, může nám poskytnout nečekaná překvapení. Patočkova inspirace a spřízněnost s Husserlem a He

Daniel Szabó: Adamcova Dlouhá míle a její normalizační paradoxy

Obrázek
Jiří Adamec (*9. 3. 1948) Cesta domů  (1978), Zkoušky z dospělosti (1979),  Příliš mladí na lásku (1980), Mezičas (1981), Vyhnanství  (1982), Brakýři  (1983), Sanitka (1984), Cawdor a Fera (1985), Bylo nás šest (1986), Kus života (1986), Nejlepší kšeft mýho života (1988), Rodáci (1988), Dlouhá míle (1989), Chybná diagnóza (1990)   V našem textu se budeme soustředit na diskurz komunistické ideologie ve spojení s televizním seriálem a zkoumání zmíněné ideologie zobrazené v seriálu  Dlouhá míle , tvůrců  Ivana Hejny  (pseudonym Ivana Hubače, syna Jiřího Hubače) a  Jiřího Adamce . Seriál byl vyroben v Československé televizi, premiérově odvysílán až v roce 1991 a má v historii československých seriálů zvláštní postavení. Spadá do období konce komunistického režimu (začal se natáčet na jaře roku 1987) a je jedním ze dvou seriálů ze sportovního prostředí (společně s  Dobrou vodou ), který byl v období normalizace natočen. Zároveň měl být vysílán, společně s  Druhým dechem