DANIEL SZABÓ: Tykwerův trojúhelník smrti, lásky a života…
Nemám v úmyslu se dlouze zamýšlet na všemi filmy Toma Tykwera, ostatně by to nebylo ani příliš konstruktivní. Chtěl bych se primárně zaměřit na jeho první a poslední „německý“ a nekoprodukční počin, tedy na filmy Smrtelná Marie (Die Tödliche Maria, 1993) a Tři (Drei, 2010). Obě díla od sebe dělí sedmnáct let a můžeme je považovat za vrcholy Tykwerova tvůrčího období. Záměrně se nebudu zmiňovat o Tykwerových koprodukčních projektech jako Parfém: Příběh vraha (Parfum – Die Geschichte eines Mörders, 2006), Atlas Mraků (Cloud Atlas, 2012), nebo Nebe (Heaven, 2002) podle scénáře Krzystofa Kieślowského. Smrtelná Marie byl Tykwerův debut na poli celovečerního filmu, kterým určil svůj filmový styl. Prolog filmu je motivem i úvodem všech Tykwerových děl. Pohyb na vertikále určuje další horizontální události. Nelze asi nevystopovat určitou manýru v podobě inspirace Wendersovým „opusem magnum“ Nebe nad Berlínem (Der Himmel über Berlin, 1987), kterou Tykwer zakomponoval do Sm