Daniel Szabó / Druhá čtvrtina "vyvolených" veršů
JIHOVÝCHODNÍ VÍTR
Jihovýchodní vítr
Otáčí reklamními panely
Na střechách domů
Otočí je na správnou stranu?
Na tu, na které chceme být
Na které je těžší zůstat
Než odejít
Odejít a přivřít oči
Před tím co nelze obejít
MOTIVY
Když jsi mi nablízku,
nemůže zapadnout slunce,
ani se nemohou vyrojit atomové mraky
Tvůj smích ve mně probouzí víru,
že hudba je větší než my
a nelze se za ní skrýt
Je nesnadné
se brodit korytem suché řeky,
když střelka kompasu ukazuje od neznáma
Když se ti sevře hrdlo
a tvůj dech
má tíhu ranní mlhy
Tvé vědomí
bije tlukotem srdce
a ráno se krátí
NĚCO
Možná píši nevhod,
Té, která stojí na druhé straně řeky,
kterou jsme někdy přebrodili společně
Té, která se pokusila otisknout
Obrys jednoho života
Do druhého
Říkám slova
Do rozestlané postele
A ticho, sotva slyšitelné
Jen na březích řeky a
V kostele
Bůh mě obdařil jen málem
Málem, kterému se také říká nic
A vítr nás odvál od sebe,
tak jako odvane padlé stromy
padlé větvemi přes sebe
Na obou koncích přerušeného spojení,
které se proměnilo v ostnatý drát
Stojí dva blízcí lidé
Jeden silný jak víra a
druhý padlý, jak může padnout,
jen člověk snad.
ODLIŠNOST
Na slepých cestách
Listuji mapou pozbytou
platnosti
Čtu příběhy ve tvářích těch,
kteří rozpoznali hranice
citlivosti
V neviditelných dnech
V nichž jsem spíše trpěn, než
vítán
Spatřuji letní poloúsměv
zimního vodnáře
Utonulého v záplavách strachu
a dým stoupající ladným krokem,
začínám cítit v tlaku
pulsujícího tepu.
ODPOVĚDI
Poryv větru putuje ztichlou
ulicí
Prach posedává na tvarech
složitosti
Máváme naší době
v minutách skromného jiskření
Modlíme se proti nenávisti
Pouličních padajících těl
V domě s mřížemi
namísto oken
V pokoji, kde se stáváme
zbabělými uprchlíky
Běžícími kolem své osy,
kolem života
V němž chybí odpovědi.
Komentáře