CATARANGA

Film  Pozice dítěte   ( Pozitia Copilului) si odnesl hlavní cenu z letošního Berlinale. Natočil jej rumunský režisér  Călin Peter Netzer (*1975) jehož  celovečerní debut  Maria  (2003) získal Hlavní cenu poroty a Stříbrného Leoparda v Locarnu 2003.  Netzera můžeme zahrnout mezi tvůrce tzv. rumunské nové vlny, která odstartovala už v roce 2001 filmem   Zboží a prachy  Cristia Puiua (pokračujícího dalším výrazným filmem z roku 2005   Smrt pana Lazaresca ) a čítá další tvůrce jako jsou  Cornelius Porumboiu a jeho  12:08 východně od Bukurešti (2006),  Cristian Mungiu natočil Západ (2001) a 4 měsíce, 3 týdny a  2 dny (2007),  Ruxandra Zenide  Rynu (2005),  Cătălin Mitulescu a jeho snímek  Jak jsem strávila konec světa (2006) nebo Radu Muntean s filmem    Papír bude modrý  (2006).  Pozice dítěte vznikla na jednoduchém schématu komorního dramatu několika málo postav, které si můžeme rozdělit na rodinu - asi šedesátiletá matka  Cornelie ( Luminiţu Gheorghiu),  její man

(Text vyšel v sobotním tištěném Právu, 7.9.2013)  "Byl  by přechod k poloprezidentskému systému řešením naší vleklé politické krize?" Ze zprávy Centra pro výzkum veřejného mínění se dovídáme, že na nejnižší příčce žebříčku prestiže povolání se mezi našimi občany umístilo povolání poslance – hodně pod povoláním uklízečky (nízkou prestiž mají také ministři a novináři). „Naše teprve dvacetiletá svoboda vyšuměla jako tableta celaskonu a zbyly po ní jen prázdné a bezbarvé bublinky ve sklenici vody… Pokud půjde vše stejným směrem, (přijde jednoho dne) zpráva o parlamentu, jenž se nejen rozpustí, ale rovnou zruší… (a možná půjde o) radostnou zvěst“ – napsal Lukáš Rychetský v úvaze Rozpuštěná demokracie. Myslím, že ty věty vystihují autoritu českého parlamentarismu (nejen) u nastupující generace. Volba Miloše Zemana prezidentem rozběhla diskusi o „možném posunu k prezidentskému systému“, v níž většina účastníků vystupuje v roli obránců parlamentní demokraci