DANIEL SZABÓ: Lore a Before Midnight - filmové skvosty v naší distribuci
Tuzemská filmová distribuce se v posledním
roce nečekaně činila a uvedla v kinech několik důležitých filmů (Hon, Pieta,
Je to jen vítr, Láska), které nemají atributy mainstreamové produkce. K těmto titulům
můžeme řadit i filmy Lore australské
režisérky Cate Shortlandové a Před
půlnocí (Before Midnight) amerického tvůrce Richarda Linklatera. Oba dva
snímky jsou výraznými autorskými počiny, které spojují lineární témata rodiny a
lidské existence.
Richard Linklater natočil Před půlnocí jako poslední díl své trilogie (Před úsvitem, Před soumrakem).
Celá trilogie je postavena na dvou ústředních postavách - Celine (Julie Delpy) a Jessem (Ethan Hawke),
které v poslední části tvoří manželský pár (rodinu) a velkém množství
dialogů. Naopak film Lore je nahlížen
z perspektivy dospívající dívky a dialogy jsou velmi úsporné, zdánlivě
podřízené vizualitě obrazu. Hlubší příbuznost obou filmů najdeme v dominantním
postavení jejich označení jako komorního psychologického dramatu. V případě
Před půlnoci i s dovětkem lehce
ironické nadsázky, která ale graduje v podobě dramatické katarze.
Kam tedy postavy z obou filmů směřují? Dalo by se říci, že "do svého nitra". Lore a Thomas jsou determinováni válkou a existenční starostí o děti, Celine a Jesse zase bezmála dvacetiletým vztahem a udržením rodiny. Všichni si s sebou nesou svou minulost, jde jen o to, která je "traumatičtější". Jestli ta "krátká" válečná, nebo "delší" existenciální. Shortlandová se jí snaží vyjádřit spíše pocitově a vizuálně, Linklater staví na slovech a dialogu. Spřízněnost je, ale více než jasná - hledání možnosti volby v "ohraničených" podmínkách. Kompromis a lidství, nebo egoismus a ztráta...
Postava dívky Lore
ze stejnojmenného filmu pochází z rodiny nacistického důstojníka a její
příběh se odehrává na konci 2. Světové války. Lore je postavena před životní
výzvu v podobě cesty. Cesty fyzické (putování se sourozenci přes celé
Německo) i niterné (psychické). Právě symbol cesty nám klade otázky týkající se
rodinných vztahů a lidské existence v rámci společenského bytí. Zmíněným
otázkám se nemohou vyhnout ani postavy Celine a Jesseho během jejich
osmnáctiletého společného putování. Pokud Před
úsvitem a Před soumrakem byly
filmy převážně o partnerském vztahu, je Před
půlnocí, minimálně z poloviny,
o rodinných vztazích (nebo o „rodičích a dětech“). Ty jsou prezentovány jako subjektivní volba jedince a jeho rozhodnutí, jak
žít.
Linklater i Shortlandová staví své vyprávění na
specifické dialektice vášně, touhy, přežití, existence. Není lásky bez vášně,
vášeň bez touhy a touha bez niternosti. Některé věci, ale zůstávají bytostným
tajemstvím. Nemění na tom nic ani reflexe subjektivního myšlení (subjektivního
myslitele). To ukázal Linklater už ve Flákači
(Slacker, 1991), který se stal jedním ze základních kamenů amerického
nezávislého filmu 90. Let. Potvrdil to i v Before Midnight ve dvou spektakulárních sekvencích, které se
odehrávají v naprosto obyčejných prostředích (terasa domu a hotelový
pokoj) a s naprosto obyčejnými lidmi. Reflexe subjektivna zakódovaného
niterným tajemstvím probíhá i v Lore. A to
na pozadí skrytě intimního a citového vztahu Lore a mladíka Thomase. Ten je
zobrazen jako záhadný pozorovatel a později spolucestovatel a zároveň jako Žid
s platnými doklady, které jsou propustkou pro Lore a její sourozence.
Shortlandová i Linklater ukazují subjektivní pravdu, která ztrácí na intenzitě
objektivním sdělováním a poučováním. Stává se z ní niterný patos. Pravda
je záležitostí srdce, niternosti a existenciality. Ale existence sama o sobě je v podstatě nesdělitelná.
Pouze hloubka myšlení je způsobem existence. Právě proto je bytostně nutné
takové filmy točit a niterně je vstřebávat a reflektovat.
Richard Linklater natočil Před půlnocí jako poslední díl své trilogie (Před úsvitem, Před soumrakem).
Celá trilogie je postavena na dvou ústředních postavách - Celine (Julie Delpy) a Jessem (Ethan Hawke),
které v poslední části tvoří manželský pár (rodinu) a velkém množství
dialogů. Naopak film Lore je nahlížen
z perspektivy dospívající dívky a dialogy jsou velmi úsporné, zdánlivě
podřízené vizualitě obrazu. Hlubší příbuznost obou filmů najdeme v dominantním
postavení jejich označení jako komorního psychologického dramatu. V případě
Před půlnoci i s dovětkem lehce
ironické nadsázky, která ale graduje v podobě dramatické katarze.
Kam tedy postavy z obou filmů směřují? Dalo by se říci, že "do svého nitra". Lore a Thomas jsou determinováni válkou a existenční starostí o děti, Celine a Jesse zase bezmála dvacetiletým vztahem a udržením rodiny. Všichni si s sebou nesou svou minulost, jde jen o to, která je "traumatičtější". Jestli ta "krátká" válečná, nebo "delší" existenciální. Shortlandová se jí snaží vyjádřit spíše pocitově a vizuálně, Linklater staví na slovech a dialogu. Spřízněnost je, ale více než jasná - hledání možnosti volby v "ohraničených" podmínkách. Kompromis a lidství, nebo egoismus a ztráta...
Postava dívky Lore
ze stejnojmenného filmu pochází z rodiny nacistického důstojníka a její
příběh se odehrává na konci 2. Světové války. Lore je postavena před životní
výzvu v podobě cesty. Cesty fyzické (putování se sourozenci přes celé
Německo) i niterné (psychické). Právě symbol cesty nám klade otázky týkající se
rodinných vztahů a lidské existence v rámci společenského bytí. Zmíněným
otázkám se nemohou vyhnout ani postavy Celine a Jesseho během jejich
osmnáctiletého společného putování. Pokud Před
úsvitem a Před soumrakem byly
filmy převážně o partnerském vztahu, je Před
půlnocí, minimálně z poloviny,
o rodinných vztazích (nebo o „rodičích a dětech“). Ty jsou prezentovány jako subjektivní volba jedince a jeho rozhodnutí, jak
žít.
Komentáře