DANIEL SZABÓ: To The Wonder - Malickova variace poznání

Poslední film Terrence Malicka To The Wonder měl před měsícem premiéru v Americe a 13. června přijde do našich kin. Tohle zamyšlení tedy "vyplňuje", jakési čekání na dlouho očekávaný film režisérské legendy. Jaký tedy je To The Wonder? 

Malick natočil film, kde postavy prochází poznáním (sebepoznáním), porozuměním, posláním, utrpením, nadějí, vinou a zkoumáním smyslu života. Pokud se Malick ve svém předešlém filmu Tree of Life (recenze na film je zde Strom života) přiblížil podstatě spirituálního filmu, v To The Wonder se postavil po bok jmen jako Bresson, Resnais, Kubrick, Tarkovskij, Wenders, Sokurov nebo Trier. Jeho film je pevně ukotven čtyřmi pojmy - blízkost, naplnění, lidská láska, Boží láska. Poznání ve smyslu "být sebou samým" a kladením si otázky "kdo jsem". 

To The Wonder jakoby postrádá klasické narativní vyprávění a může zdát, že je postaven na principu metanarativního příběhu, který je charakteristický pro postmoderní myšlení. Nenechme se, ale mýlit. Celý film je v podstatě vystaven lineárně a kauzálně. Obrazově sice může postrádat pevnější spojení, ale narativně je stmelen do jednolitého celku. Malickova svoboda postav, znamená žít ve světě, který nedefinovali jiní. Nejde tu tedy o určité očištění postav a diváků od emocí, ale právě o emoce samotné, které jsou řazeny do určitých souvislostí smyslu a vyústí v určitou katarzi příběhu. Společným jmenovatelem celého vyprávění láska, která "nás dělá jedním", jak říká postava Mariny (Olga Kurylenko).

Pouze pět postav tvoří ústřední narativní koncept. Mimo mladé ženy Mariny, je to její dcera, její přítel (později manžel) Neil (Ben Affleck), farář Quintan (Javier Bardem) a Neilova přítelkyně z mládí Jane (Rachel McAdams). Sjednocujícím rámcem celého konceptu je princip volby (čelení faktům). Volba mezi důvěrou a bolestí, mezi rodičovstvím a rozchodem, mezi láskou a ztrátou. Malick hned v úvodu filmu, pomocí hlasu mimo obraz a postavy Mariny, definuje svojí vizi evolučního života - "Narození, otvírám oči, taju. Vyvedl jsi mě ze stínů, zavedl jsi mě do země, přivedl jsi mě zpět k životu. Navždy smířená." Smířená s možností a nutností lidské a Boží lásky. 

Právě láska k Bohu (zastupovaná Kristem) je v To The Wonder reprezentována postavou faráře. Toho Malick ukázal jako člověka hledajícího a vnitřně nešťastného - žena v kostele se modlí za jeho nalezení štěstí. Farář jí nepřímo odpovídá, že "je těžké být tím, kdo miluje méně, než tím kdo miluje silněji". Princip rozhodnutí, (a náklonnost k Boží lásce), v podobě odstranění nitroděložního tělíska a početí dítěte, přijme Marina a Neil. Není to pro ně jednoduchá volba a v průběhu svého vývoje se také oni obrací k Bohu - "Kriste buď ve mně, za mnou, pode mnou, nade mnou. Naše životy se stanou odrazem toho tvého (rozuměj Kristova - pozn. autora)."   

Terrence Malick nenatočil jednoduchý a návodný film. Promyšleně natočené obrazy, podpořené filozofujícím textem, jsou hlubokou sondou do psychologie člověka. Zobrazení nejednoznačnosti postav a složitosti jejich jednání a hledání, dělá z To The Wonder nadčasový kinematografický zážitek, ne jen v oblasti audiovizuálního umění. Určité poselství celého díla vyjadřuje postava Mariny - "Zranila jsem lidi, ale vím, kdo jsem."