CATARANGA

Festival francouzského filmu  jako hlavní část svého programu uvede deset předpremiérových titulů, v jejichž čele stojí letošní Zlatou palmou z Cannes oceněné drama Láska, dále  vzdá poctu výjimečnému umělci  – stěžejnímu režisérovi francouzské nové vlny  Alainu Resnaisovi a připomene tvorbu neméně atraktivního režiséra Leose Caraxe. O Cenu diváků se utkají nejnovější tituly vybrané českými filmovými kritiky, diváci nebudou ochuzeni ani o populární Večer krátkých filmů. Letošní festivalovou novinkou je prezentace studentských filmů v sekci FAMU  v Cannes, čímž festival také poděkuje za dlouholetou spolupráci právě s pražskou FAMU. Předpremiéry distribučních titulů - Láska (Amour) se jmenuje poslední film režiséra Michaela Hanekeho. Intimní drama oceněné  Zlatou palmou z Cannes vypráví příběh stárnoucího manželského páru profesorů hudby, ve kterém  excelují Emmanuelle Riva a Jean-Louis Trintignant.  - Oui, šéfe! (Comme un chef) je komedie z kulinářského prostředí s Jeanem R

Alain Resnais: Hirošima, má láska Leos Carax: Holy Motors Jean-Pierre Dardenne, Luc Dardenne: Kluk na kole Roman Polanski: Bůh masakru Alain Resnais : Loni v Marienbadu Alain Resnais : Ještě jste nic neviděli Pierre Schoeller: Ministr Aki Kaurismäki: Bohémský život Jalil Lespert: Proti větru Michael Haneke: Láska 15. Festival francouzského filmu 22.-28.11.2012  http://www.festivalff.cz/

Tak zní jedna z replik postavy, která vystupuje v posledním filmu bratrů   Tavianiových   Caesar musí zemřít   (2012) . Pronese ji režisér vězeňského amatérského divadla Fabio Cavalli. Doživotně odsouzený člověk, který ztvárnil jednu z hlavních postav v dramatizaci Shakespearova textu, mu odpovídá ironickým tónem, že „není kam spěchat, když jsem tu na doživotí“. Svůj trest si odpykává (stejně jako další nebezpeční zločinci) v římské věznici Rebibbia.   Tavianiové   v ní sledují skupinu vězňů, kteří zkouší tragédii   Julius Caesar ,   pojednávající o zavraždění římského vládce skupinou jeho přátel v čele s jeho adoptivním synem Brutem. Film získal Zlatého medvěda na letošním   Berlinale   a stal se jednou z hlavních filmových událostí roku 2012.   Tavianiové   jako klasici světové kinematografie tak navázali na své nejlepší filmy jako   Alonzanfán  (Allonsanfan ,  1973),   Padre padrone   (Zlatá palma v Cannes 1977),   Noc svatého Vavřince   (La Notte di San Lorenzo, 1982),  

Letošní přehlídka (17. - 21. 10. 2012) německy mluvených filmů   Das Filmfest    představí nejúspěšnější německý film roku 2012   Barbara   od   Christiana Petzolda . Snímek je nominován na Oscara (bude soutěžit s filmem   Ve stínu   Davida Ondříčka ) v kategorii nejlepší neanglicky mluvený film a získal také Stříbrného medvěda za režii na letošním Berlinale. Ocenění jistě významné a zasloužené, ale nemohu se zbavit dojmu, že   Barbara   je až nekriticky přeceňovaným filmem. Christian Petzold   si bezesporu natočil svůj „velký“ film a může se řadit mezi úspěšné německé režiséry střední generace. Zatímco   Andreas Dresen   a   Tom Tykwer   se prosadili už v 90. letech,   Petzoldových   „15 minut slávy“ přichází až v letošním roce. Na Oscara by to stačit mělo, ale otázkou je, co s ním. Prestiž, popularita, úspěch? Dost možná to   Petzolda   čeká, ale progresivnější by bylo, kdyby   Barbaru   nebral jako své „konečné“ dílo a pokusil se dál hledat a experimentovat. To by svědčilo

Hvězdná režisérská jména, přední herecké osobnosti či protagonisté výlučného dokumentárního filmu zavítají na sedmý ročník Festivalu německý mluvených filmů Das Filmfest, který se uskuteční od 17. do 21. října v Praze a Brně. Festival letos návštěvníkům nabídne osobní setkání s čerstvým držitelem Stříbrného medvěda z letošního Berlinale Christianem Petzoldem, ale i s dalšími režisérskými osobnostmi na poli hraného i dokumentárního filmu, jako jsou Peter Payer, Marie Müller či Katarina Peters. Zahajovacímu večeru festivalu dodá lesk přítomnost jedné nejvýraznějších německých hereček Corinny Harfouch, jež exceluje ve snímku Co zbývá a kterou tuzemští diváci mohli vidět coby představitelku Boženy Němcové ve filmu A tou nocí nevidím ani jedinou hvězdu. Nabitý program zpestří i koncert hudebního experimentátora Hauschky a přítomnost „hrdinů“ dokumentárního filmu o skejtové komunitě v Berlíně na sklonku osmdesátých let.   Das Filmfest, který každoročně na plátna českých kin přináší ak

Maďarský režisér Benedek Fliegauf (1974) je jedním ze solitérů současného evropského filmu. Neřadí se do žádné filmové „ vlny “ , ale mohli bychom vystopovat určitou podobnost jeho posledního filmu Je to jen vítr ( Csak a szél, 2012) se snímky bratří Dardennů, Tsai Ming – Lianga nebo s  Démanty noci Jana Němce. Fliegauf patří společně s Nimródem Antalem ( Revizoři ), Szabolcsem Hajdu ( Bílé dlaně , Bibliotheque Pascal ) nebo György Pálfim ( Škyt , Taxidermia ) k nejvýraznějším tvůrcům maďarské kinematografie posledních deseti let. Je to jen vítr jeho pozici „ zázračného dítěte maďarského filmu “ (v tuzemských poměrech tomu říkáme „ nový Bresson “ jako v případě Václava Kadrnky) potvrdil, ale neznamená to, že by vyznění filmu nebylo rozporuplné a diskutabilní. Fliegauf je často srovnáván s maďarským velikánem filmové režie Bélou Tarrem. Což je značně zavádějící