AddThis Smart Layers

7. 7. 2015

XXX

Bez "Toho" je krása pouhým výsměchem,
jako je plechové království krutostí.
Začátek cesty a
někde za rohem už číhá...
Leze do díry,
čistí komíny,
sluní se na terase,
lidské prase a
číhá...
Jen tak, sedí vedle,
drží ruku, dívá se, chlácholí...
Je horší soucit nebo samota?




XXX

Nic,
čapnu ho za křídla,
táhnu ho bolestí, lítostí, strastí,
do pekla.
Bez duše, bez lásky,
něco prý v něm chrastí.
Odvez mě,
křičí, z plna hrdla.
Ale kam,
kde se lze skrýt?

V rychlosti se prý ztrácí,
ale co?
Povoleno je, jen ve zkratce a
prý "tvoř a žij", říkají.
Hladce, nebo obratce,
ptám se já.
Je koho se vůbec ještě ptát,
pokud pomineme sebe sama? 

26. 5. 2015

TIK, SLOVA, TAK


Slova, slova, slova,
nebo zloba, shora?
Zbožnost se vytrácí,
jak děvka na matraci,
bez cíle, bez vlády,
klečí a zkáza na spadnutí.


Truchlíme za matrace,
nebo za děvky snad,
nebo za zbožnost?
Není snad ona, taky takovou děvkou?
Vezmi a odveď ji ke kříži,
ze slabikáře se naučí 
"Ema má mámu, která mele maso"
A kdo semele jí?


Bude žít tou chvílí,
stane se vlajkovou lodí zabořenou v písku
a ty si budeš sypat popel na hlavu,
ze strany na stranu,
tik, tak, tik ,tak, tik, tak...

5. 4. 2015

"BEZE SLOVA"

PODSTATA Z PODSTATY JE RÁMOVÁNA KOLEKTIVNÍM BLBEM


XXX
Špinavý prsty, zdar a chcípni
člověk neví za co a proč,
nebo aspoň tuší?

Za obnažené dějiny, ne
za vlast, za národ. v cípu rodiny, ne
za sebe, možná
za Boha, snad
za cennost cítící uvnitř, dozajista

Odpadni, odpluj, zmiz,
potop se, pokrč rameny
cizáci v hlouposti ruinují tichost
polož se na lože dítě radosti, spi





MÍT...


Mít kolem sebe lidi,
kteří mají starost, pláčou a radují se,
to je štěstí a dar

Mít dítě,
které je milováno a miluje,
to je krása,
pomocí které promlouvá Bůh

Mít blízké v nitru,
to není zmar,
to je opak lhostejnosti,
která zabíjí


Mít soucit a míru pochopení,
to není oběť ani sobectví,
ale dovršení...


I.
Jeden pro tebe, 
jedna pro mě,možnosti v těle,ve formě, v sobě


II.

Bezduchá dědičnost,
přežiješ v balastu,
v sadu se kácejí višňové stromy,
které už nekráčí


III.

V moci jak pavián,
křičí tu na sebe,
zastavit a podseknout,
pára jde od huby


IV.

Musíme, musíš, musíte,
pevně a svázaný
Obrana štítová v pasti je,
zaboř se a sejmi to plemenné stádo


V.

Útrapy v rozích,
na slunci jen někdy,
sestup, polib a
vzdechni...


XXX

Poslušné ovce oslavují Spasitele,
spotřebitel hledá útěchu v hekání
Kdo a o co, nebo snad pro co?

Přehnaná sebejistota vedoucí k degradaci,
pochybnost je hybnou silou tam,
kde rybník přetéká plácajícími se kapry.

Zastavení u cesty,
kříž a zvěsti
Hmatatelná síla imaginace,
dává slovům nový tvar a
lidem bere jejich pokřivené jistoty.