19. 11. 2016

Daniel Szabó / Třetí a čtvrtá čtvrtina "vyvolených" veršů




PARALELNÍ SVĚT


Nechám se ničit nocí
Dnem budu tápat,
Houpat tě v bocích
Přežít v tvé moci
Opustit sám sebe,
Génia loci

Tvářím se jako strach
Ty pluješ větrem,
Bezvládný mrak
Tisíckrát ze spánku
Křičím tu větu
Přežijí jen slušní a samota

Vyloď se se mnou na březích nekonečna
Kde nejsou žádná jména
Kde zvuk se roztříští o křídla plačících andělů

Ne, nejsem smutný,
Když míjím noční mosty
Když otevírám okno po ránu
A všude jen zdánlivé ticho

Už se to stalo
A já nechci stát mezi jedním ani druhým
Nechci slyšet tikat čas
V uplynulých hodinách trestu
Možná bude pršet,
Ale teď ještě ne
Teď nechme tryskat slova
A modleme se
Aby po nich nezůstalo nic

Ani zmařený život
Na jehož konci stojí otázka,
Ale také slzy,
Které se vám nepodobají
A já marně pátrám, proč.




PÍŠI


Píši všem pohanům
Bojícím se přijmout smrt v paternosteru
Tam, kde splyneme s časem spojitých nádob
Naslouchajíce klepotu tichosti v obejmutí


Rozprchlý dusot deště
Odtéká z blátivého davu
Současnost držena v dlaních večerů
Omotána znepokojivou bezejmenností


Vyrovnat nenapravené vinny,
jako bych se loučil se světem
Nepředstavitelně odcizeni
Nezvěstni sami v sobě


Studený pot zabíjí kouzlo dne
Pulsující marnosti v pravé poledne




POSLEDNÍ


Nebezpečně otevírá svou mříž
Kdekdo je podroben jejím plánům
Pokus se a zapomeň
Tryzna není světlem tvým


Nevěšet hlavu, říkají,
Ale kvůli čemu ne
Kvůli lidem, kvůli ženě, kvůli smrti za živa?
Postavit se čelem, říkají,
Ale proti čemu?
Proti utrpení?, které lze jen zmírnit


Nic a všechno jsou východiskem,
Ale ani jednoho nelze dosáhnout
A my jsme mezi těmito dvěma póly
Kde jeden pro druhého oheň zažehává




         PROMĚNA


         Proč se nikdy neprotínáš
         S tím s kým chceš být
         Kolem ostatním hlavy stínáš
         A stále reálně sníš
         Obsáhnout vše co tě obepíná
         Obejmout sílu,
         Která se vzpíná

         
         Tak mávej, mi mávej
         Dlaně si odlož do kapes
         Můžeš li, vstávej
         Z hloubky do nebes
         Stále si házej
         Padne li krása nebo děs


         Vždyť už to víš
         Jak má se tu žít
         Vždyť už to znáš
         Jak na nohou stát
         Marně se ptáš
         Jak všechno znát


         Dávej si, dávej
         Tenhleten marnivej svět
         Skláněj se, skláněj
         Nad tím kdo nepozná hned
         Zkoušej to, zkoušej
         Složit slovo z několika vět


         Lehce se loučíš
         S tím co nemáš
         Trpce se vracíš
         Minulost si chytáš
         A čas stále běží
         Tam kam nemá
         Zachytit ho
         To chvíli trvá


         Chodíš a bloudíš po okrajích
         Led se tenčí
         A dech se tají
         Kam až teď dojdeš
         Sama nevíš
         Jen snad doufej,
         Že něco změníš




          Ragún


          Mám pocit, že jsem vzhůru
     Barmský stařík mi drží nad hlavou červený deštník,
          pod nímž v podřepu vyprazdňuji své útroby
          A příval vody smývá nečistou bolest světla


          Přehnala se první letní bouřka
          a vyloupila svůj denní příděl
    Ptáci si začali skládat stejné účty jako za rozbřesku
                          
          Anděl milosrdenství
          dál zapisoval krvavé romány. 
                             




           Sny


           Sny, které bych rád spatřil
           Za mne sni
           Sny utopené
           Tajemstvím obestři


           V klidu a pokoji
           Opij  se drahým francouzským vínem
           Sny se ničeho nebojí
           Ať je vinen kdokoliv 


           Protnout se v průsečíku
           Zatemňujícím střed světa
           v němž je černý střevíc víc,
           než jen otiskem své doby


           Připnout si odvahu
           na klopu saka
           a v rytmu večerního cvrkotu hmyzu
           nechat si dlaní projít čáru pokory




TOBĚ 


Jen jednou
Zjeví se Ta,
která tě přiměje k návratu
K návratu z úzkosti
do situace života…

… Mít hodně rád
a mít k tomu dost síly! (Orten)
         … Sílu dávat, ne brát… 




TOTOŽNOSTI


Kde je ten šašek
Co  procházel se tu s tulačkou
Studeným pokojem
V němž lži zhořkly

Záhadně a krátce
Se zraňujeme
V zahradě u hranic ticha

Snídám své srdce
Na stříbrném podnose dějin
Rozcuchané páže se na mě směje
A já začínám důvěřovat všednosti

Žijeme z času ukradeného jiným,
Řekl bych,
I když nic podotknout nechci
Jen vejdi…




ÚČASTNÍCI  ZÁJEZDU


Stáváme se účastníky zájezdu
Na týden, na věčnost
Ze scény mizí tichost
Tělem sotva slyšitelná


Sluneční třpyt
obrazí se v zorničkách
a spatřuji siluety tam,
kde jsem byl věčný rádce


Postavit vzduch
Na úroveň kvílení kočky,
která je plná symbolů
a symboly jsou taženy vírou nahoru,
ven z času a prostoru.




         VÍTR NÁS ODVANE



         V podivuhodné noci
         Prostoupené žalem
         Kdy vítr má intimní hodinu se stromovým listím
         Je cítit strach z pustoty

         Poslouchej,
         Vítr povykuje temnotou
         Bdím bez dechu
         S podivuhodným vetřelcem zdejšího štěstí
         Jsem oddán vlastní beznaději

         Poslouchej,
         Poslouchej šťastně!
         Slyšíš povykující temnotu?
         Temné peklo a
         Kosící se vítr nám jde cestou naproti

         V podivuhodné noci
         Nepokojný rudý měsíc na střeše
         Pln strachu
         A okamžik se může proměnit
         v hromady truchlících oblak
         zlomených očekáváním padajícího deště
         a po něm nic
         jen rozbitá noc
         a země tiše stojí
         za oknem neznámá,
         od hlavy až k patě

         Vlož své hořící ruce
         Do paměti mé
         Svěř své rty
         stejně horlivé citu
         mým líbajícím rtům

29. 10. 2016

DANIEL SZABÓ: Osm důvodů volby Miloše Zemana aneb tahle kampaň má známý hlas

 




















28. říjen byl očekávanou událostí, která odhalila stav současné tuzemské společenské a politické situace. Situace notně upatlané, rozplizlé a nedůstojné. Negativní podíl na stavu věcí má prezident Zeman i jakási "kulturně politická alternativní fronta". Tento týden také můžeme považovat za začátek prezidentské kampaně, byť jsou volby na pořadu až za rok a čtvrt. Pokud se Miloš Zeman rozhodne kandidovat, bude mít jeho protivník, s největší pravděpodobností, známý hlas a známou tvář. Michal Horáček ovšem "uchopil" celou situaci jaksi vágně a nešikovně. Postavit alternativu vůči prezidentovi na odporu a nenávisti, je krátkozraké a politicky nepromyšlené. Zeman v celém prezidentském období nemá mnoho co nabídnout. O to více se nabízela strategicky zvládnutá a promyšlená příprava a kampaň jednoho kandidáta, která by představovala alternativní možnost volby v roce 2018. Času na to bylo mnoho, ale schopných lidí málo. Cílit na "pražského" menšinového voliče, mixem propagandy a osobních postojů a názorů,  nedává žádný smysl. Pokud chce Michal Horáček a jeho tým kandidovat a uspět v druhém kole prezidentské volby, musí masivně změnit strategii a přístup. Jinak celá "politická alternativa" zůstane jen prázdným gestem směšnosti.    


Níže je uveden text z roku 2013   


Je týden po volbě nového prezidenta a média zaplavilo nekonečné množství seriózních analýz i bulvárních článků, které se věnují průběhu kampaně a samotným výsledkům voleb. Zaměřme se na psychologické hledisko volby hlavy státu a na důvody, proč Miloš Zeman porazil Karla Schwarzenberga.

Prezidentská volba vyvolala určitou míru politizace ve společnosti. Můžeme spekulovat o tom, jestli byla z velké části povrchní nebo z menší části hlubší, ale nic to nemění na faktu, že lidé se snažili porozumět prezidentským kandidátům v jejich jednání a chování a v určitém politickém kontextu a systému. Pravdou také je, že jim to samotní kandidáti a média nijak neulehčovala. Kampaň se příliš nezaměřovala na profesní, politické a vzdělanostní předpoklady kandidátů, ale spíše na názory na jakékoliv témata a na osobní život kadidátů. Uveďme tedy pár příkladů, proč se nakonec prezidentem stal Miloš Zeman.

Zaprvé byl nejvíce racionálním kandidátem. Dokázal obratně ospravedlňovat své chování a vytvořil si neproniknutelný obranný mechanismus. Pasoval se do role levicového humanisty, kterému nechybí ekonomické a historické znalosti. 

Zadruhé dokázal být jako jediný opravdovým politickým aktérem, politickým člověkem a politickým vůdcem. Uměl těžit ze své politické minulosti a neváhal své zkušenosti zužitkovat pozitivně i negativně. V diskuzích se snažil zabývat se politickými jevy a zaujímat k nim určitá stanoviska.

Zatřetí uměl nejlépe řídit své myšlení a jednání k určitému cíli (funkci prezidenta). Jeho osobnostní rysy měly konzistentní povahu a jeho styl byl a je snadno zapamatovatlný ostatními lidmi. 

Začtvrté se snažil prostřednictvím své inteligence tvořivě řešit situace, které vznikaly. Jeho schopnost samostatného myšlení byla třídu výš oproti ostaním kandidátům. 

Zapáté dokázal nejlépe ovládat kolektivní nevědomí voličské masy a dokázal jí vnutit svůj pohled na různé pojmy, symboly a mýty. Prosazoval tím pádem své zájmy, které byly zaměřené na jeden konkrétní pragmatický prvek, kterým bylo vítězství ve volbách.

Zašesté si udržel konstantní postoj k určitým otázkám a dokázal neustále reagovat na podněty, situace, ostatní kandidáty i sebe sama. Stal se symbolem jakéhosi příkladu konzervativního socialisty. 

Zasedmé se jedním ze symbolů volby stala Zemanova dcera. Tím prokázal, na rozdíl od Schwarzenberga, který své blízké prakticky neukazoval, že mu není lhostejný důležitý socializační prvek společnosti, kterým je rodina. Zdánlivě banální rozdíl, který ale citelně ovlivnil určitou generační vrstvu voličů.

Zaosmé dokázal nejlépe využít propagandy, pomocí níž ovlivňoval a manipuloval hodnoty tak, aby změnil postoje a politické aktivity lidí. Většinou nemluvil přímočaře o kontroverzních tématech, ale útočil různými postranními metodami, které splnily svůj účel. Uvědomil si, že politická témata jsou u veřejnosti vytvářena masovými médii. Dokázal tomu přizpůsobit svou kampaň a využil masová média jako trhu s politickými inormacemi. 

Miloš Zeman rozhodně není představitelem moderní evropské levice, tak jak ji reprezentuje třeba SPÖ, SPD nebo Labour Party. Ale jako jeden ze dvou kandidátů (společně s Jiřím Dientsbierem) pochopil, že je výhodou, mít za sebou viditelnou politickou stranu, popřípadě být jejím lídrem. Lidé vnímali SPOZ jako menší sestru ČSSD a měli celkem konkrétní představu, jakou politiku provozuje. Tím se Zeman velmi lišil od Schwarzenberga, který měl v zádech pouze nápis TOP 09, který je lidmi vnímám v negativních konotacích. V neposlední řadě se Miloš Zeman projevoval jako nejschopnější veřejný politický činitel, kterému je blízká sociální politika, prostřednictvím které se snaží ovlivňovat sociální realitu. Bohužel, voliči již příliš nevnímali to, že tuto politiku často ilustruje na příkladech Německa nebo Rakouska, které jsou typickými představiteli konzervativního pojetí režimu.  

Autor upzorňuje, že nebyl voličem Miloše Zemana a přál si na postu hlavy státu ženu...



 

27. 10. 2016

Elem Klimov (9.7.1933 - 26.10.2003) & Larisa Šepiťková (6.1.1938 - 2.6.1979)


26. října uplynulo třináct let od smrti ruského režiséra Elema Klimova. Tento zásadní tvůrce natočil taková díla jako Jdi a dívej se, Loučení nebo Agónie - konec Rasputina. V roce 1980 natočil dokumentární film Larisa, který je poctou jeho předčasně zesnulé manželce a filmové režisérce Larise Šepiťkové. Tato žena má na "svědomí" takové veledílo, jakým je film Vzestup z roku 1977. 

Filmy Jdi a dívej se Vzestup se dají stáhnout (v dabované verzi) na serverech Ulozto.cz nebo Hellspy.cz. Zde uveřejňuji odkazy na online přehrání slavných a zakázaných ruských filmů. Přidávám také odkaz na rozhovor Elema Klimova s Ronem Hallowayem z roku 1986. 





click on the link:








12. 10. 2016

Daniel Szabó / Druhá čtvrtina "vyvolených" veršů



JIHOVÝCHODNÍ VÍTR


Jihovýchodní vítr
Otáčí reklamními panely
Na střechách domů
Otočí je na správnou stranu?

Na tu, na které chceme být
Na které je těžší zůstat
Než odejít
Odejít a přivřít oči

Před tím co nelze obejít





MOTIVY


Když jsi mi nablízku,
nemůže zapadnout slunce,
ani se nemohou vyrojit atomové mraky

Tvůj smích ve mně probouzí víru,
že hudba je větší než my
a nelze se za ní skrýt

Je nesnadné
se brodit korytem suché řeky,
když střelka kompasu ukazuje od neznáma

Když se ti sevře hrdlo
a tvůj dech
má tíhu ranní mlhy

Tvé vědomí
bije tlukotem srdce
a ráno se krátí






NĚCO


Možná píši nevhod,
Té, která stojí na druhé straně řeky,
kterou jsme někdy přebrodili společně
Té, která se pokusila otisknout
Obrys jednoho života
Do druhého

Říkám slova
Do rozestlané postele
A ticho, sotva slyšitelné
Jen na březích řeky a
V kostele

Bůh mě obdařil jen málem
Málem, kterému se také říká nic
A vítr nás odvál od sebe,
tak jako odvane padlé stromy
padlé větvemi přes sebe

Na obou koncích přerušeného spojení,
které se proměnilo v ostnatý drát
Stojí dva blízcí lidé
Jeden silný jak víra a
druhý padlý, jak může padnout,
jen člověk snad.  





ODLIŠNOST



Na slepých cestách
Listuji mapou pozbytou platnosti
Čtu příběhy ve tvářích těch,
kteří rozpoznali hranice citlivosti


V neviditelných dnech
V nichž jsem spíše trpěn, než vítán
Spatřuji letní poloúsměv zimního vodnáře
Utonulého v záplavách strachu
a dým stoupající ladným krokem,
začínám cítit v tlaku pulsujícího tepu.





ODPOVĚDI


Poryv větru putuje ztichlou ulicí
Prach posedává na tvarech složitosti
Máváme naší době
v minutách skromného jiskření

Modlíme se proti nenávisti
Pouličních padajících těl
V domě s mřížemi
namísto oken

V pokoji, kde se stáváme zbabělými uprchlíky
Běžícími kolem své osy,
kolem života
V němž chybí odpovědi.